JAKA kost, symbol síly a odolnosti

KOUZLA A MAGIE

Jaka kost je nejdůležitějším materiálem tibetských modlitebních malas a dalších tibetských šperků, je to taky nejrozšířenější amulet.

Tento materiál tedy nese silné kulturní i duchovní poselství, často spojené s harmonií, silou a propojením člověka s přírodou.

• Síla a odolnost - Jak je symbolem přežití v extrémních podmínkách vysokých hor, kde odolává mrazu a drsnému prostředí. Kost z jaka tak představuje fyzickou i duchovní sílu, odolnost a vytrvalost.
• Ochrana a odvaha - V mnoha kulturách je jak považován za ochránce a zdroj obživy. Kost z jaka může být nošena jako talisman, který přináší odvahu, chrání před negativními vlivy a dodává pocit bezpečí.
• Spojení s přírodou - Kost z jaka připomíná úctu k přírodě a tradicím. V buddhistických a tibetských komunitách se často používá k výrobě modlitebních korálků (maly) a dalších předmětů spojených s meditací a duchovní praxí.
• Transformace a duchovní růst - Stejně jako jak poskytuje lidem obživu (mléko, maso, vlnu i kosti), kost z jaka může být vnímána jako symbol cyklu života a transformace, připomínající hodnotu oběti a obnovy.

HISTORIE A TRADICE
Kost jaka se získává z jaka domácího (Bos grunniens), což je velké, huňaté zvíře žijící převážně v horských oblastech střední Asie, zejména v Tibetu, Nepálu, Mongolsku a částech Číny.

TIBETŠTÍ DIVOCÍ JACI

• obývají horské oblasti v nadmořských výškách 3 000 až 6 000 metrů a v létě je lze nalézt i v nadmořských výškách 5 000 až 6 000 metrů
• Jak je národním pokladem. Poskytuje maso, Mléko, sýr, ale také oblečení, které je vyrobeno z jačích chlupů. Pro tibetské nomády je jačí Vlna rovněž materiálem pro jejich stany. Téměř vše v tibetských stanových domech souvisí s jaky a dokonce i jačí trus lze použít jako palivo k udržení tepla tibetských nomádů a k podpoře jejich vaření. Jak je také důležitým prostředkem pro jízdu a přepravu zboží. Jaci mají v Tibetu dokonce své muzeum!

Okolní svět tato pro něj exotická a málo známá zvířata příliš nezajímala. Černý přežvýkavec z hor, jejž tibetské kmeny domestikovaly už před 5000 lety, je jedním z hlavních zdrojů jejich potravy a významnou součástí jejich náboženských rituálů. V buddhistických klášterech obětiny netvoří kadidlo jako v jiných oblastech Asie, nýbrž máslo z jačího Mléka.

• na každého člověka v Tibetu připadají v průměru čtyři tito srstnatí živočichové - 2, 77 milionu obyvatel a 12 milionů jaků, uvádí ve své reportáži agentura EFE. Maso je tak křehké a chutné jako tradiční hovězí, ale bohatší na výživné látky.
• V severovýchodním Tibetu v prefektuře Nagčhu, jejíž velikost odpovídá rozloze Španělska, ale počet obyvatel je stokrát menší - tedy jen asi 400 tisíc. V této oblasti, kde se cizinci jen obtížně dýchá vzhledem k nadmořské výšce 4500 metrů, se třetina lidí věnuje chovu jaků. A většina rodin bydlících na farmách na pastvinách žije z potravy, kterou poskytuje především jak. "Jak je pro nás vším," vysvětluje Sangmu, mladá Tibeťanka, která je oblečena do klasické regionální pruhované zástěry a bez ustání přežvykuje žvýkačku.

Zabití jaka je problém

Tuanovy plány narážejí na tibetskou buddhistickou tradici, podle níž zabít zvíře je hanebný čin, a to do takové míry, že rodiny bezútěšně pláčou, když nějakého jaka obětují, i kdyby to bylo pro vlastní výživu.

Proto není vůbec neobvyklé, že Tibeťané pojídají pouze maso z jaka, který nepadl lidskou rukou, nebo si zaplatí řezníka, aby udělal "špinavou práci", a ušetřil tak svědomí rodině.

Existují dva druhy jaka: majestátní divoký druh, který může měřit až dva metry a vážit tunu a je ohrožen vyhynutím, a jeho domestikovaná verze, měřící zhruba polovinu a o polovinu lehčí. Křížence jaka a skotu domácího Tibeťané nazývají dzo.